Ameriku už dnes nikdo neobjeví. Rozhovor s trikovým výtvarníkem Borisem Masníkem

Na START FILM přijel už podruhé a znovu všechny ohromil svými znalostmi, profesionalitou i tím, jak poutavě dovede prezentovat vše, co se týká zákulisí jeho pozoruhodné profese. Trikový výtvarník Boris Masník, který spolupracuje s prestižní českou postprodukční společností UPP a vyučuje mimo jiné na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, si s námi povídal o svých pracovních začátcích, o proměnách triků spjatých s nástupem digitálních technologií nebo také o tom, co musíte udělat, pokud chcete uspět u filmu.

IMG_5632Jak jste svou profesi vnímal v době svých pracovních začátků a jak ji vnímáte teď? Změnilo se za tu dobu něco?

Změnilo se toho hodně. Právě proto, že se změnily postupy – od klasických po současné digitální. Dřív byl v naší profesi rozhodně větší podíl tvůrčího přístupu ve smyslu vymýšlení nových postupů. S příchodem digitální technologie nastala změna a teď už je naše profese o něčem jiném – spíš o ladění výsledků, které vznikají současnou technologií. Ve firmě umíme udělat spoustu věcí a člověk akorát vnímá jakousi jednotu výsledku, jeho kvalitu a aby se všechno stihlo v daném termínu s danými financemi. Dřív šlo vlastně o to dostat představu ze scénáře do nějaké reálné podoby. Dnes už je ze scénáře jasné, že se všechno bude vytvářet digitálně, případně se řeší, co bude třeba dotočit reálně nebo jak dlouho to bude trvat. Dříve jsme museli vymýšlet postup pro každý trik a hledat adekvátní způsob, jak ho převést do filmu, což bylo spojeno s vyšší mírou objevování. Z pohledu dnešní doby jsme sice nemohli udělat triky v takové kvalitě, ale bylo to pro nás dobrodružnější.

Jak jste se vůbec dostal k filmu?

Pocházím z filmové rodiny. Rodiče se potkali na Barrandově, kde maminka dělala kresličku. Takže jsem ve filmařském prostředí vyrůstal a jezdil jsem s našimi i po festivalech. Když jsem byl malý, tíhl jsem spíš k letadlům a podobným záležitostem, ale taky mě bavilo kreslení. Později jsem se tedy rozhodl zkusit filmovou grafiku na UMPRUM, kde mě naštěstí vzali hned napoprvé. Vyloženě k trikovému filmu jsem se dostal náhodou. Po absolvování školy jsem strávil asi dva roky na volné noze. To už bylo po vojně, kde jsem dělal propagační grafiku a pro televizi jsem si vyzkoušel několik reklam. Potom mi prostě čirou náhodou zavolali z Krátkého filmu Praha, že točí nějakou náročnou animaci, že jim z rodinných důvodů vypověděl práci jeden z jejich důležitých animátorů a že volali na školu, jestli o někom nevědí. Řekl jsem jim, že by mi to možná sedělo a jelikož zkušební záběr dopadl dobře, nakonec jsem to po dotyčném animátorovi celé dodělal. A když už jsem byl na Barrandově v trikovém studiu, řekli mi: „Hele, zemřel nám náš dlouholetý výtvarník pan Dvořák, tak kdybys s námi chtěl dělat, můžeš.“ A od té doby se tomu profesionálně věnuji.

Dokážete si představit, že byste pracoval třeba v jiném oboru?

Přiznám se, že teď už dost těžko. Navíc když nad tím přemýšlím, všechno mě k téhle práci nějak směrovalo, když tedy pominu ono lítání, které jsem zmiňoval. Je to profese, která mě hrozně baví a je hodně různorodá. Jedná se vlastně o takovou zajímavou směsici – člověk tu využije rozličné obory, včetně fotografie nebo animace.

A co vás na tvorbě triků baví ze všeho nejvíc?

Baví mě vytváření digitálních triků – neskutečných světů, atmosfér a příběhů. Baví mě na tom právě větší posuny do stylizace a například i souvislost s animací, hra s výtvarnou stránkou.

Když se díváte na nějaký film, analyzujete ho? Přemýšlíte nad triky, které se v něm objevují?

IMG_5598Dřív jsem tím byl hodně „postižený“. Když nastával přechod mezi starou a novou technologií, byl jsem z každého většího triku úplně vyjevený. S kolegou jsme byli asi třikrát za sebou na Indiana Jonesovi a přemýšleli jsme, jak to asi všechno dělali. Teď už to s novou trikovou technologií tolik neprožívám. Když ale vidím třeba starší film, který využívá triky, tak si je pitvám. Při své práci se obecně snažím, aby trik z filmu nevyčníval a zbytečně na sebe neupozorňoval. Takže když mě to zajímá, spíš se snažím postřehnout triky jako příběh. Nestává se, že bych šel na nějaký film a vybíral si z něj jenom triky a nic jiného mě nezajímalo. Film si prohlédnu celý a když mě na něm něco zaujme, vrátím se k tomu.

Je něco, co byste chtěl říct lidem, kteří s filmem teprve začínají nebo třeba ještě hledají „svoji“ roli u filmu?

Chce to obrovské nadšení, zájem o daný obor a taky určitou pokoru. Situace se velmi změnila v tom smyslu, že díky snadné dostupnosti technických zařízení může filmovat v podstatě každý. A bývá poznat, kdo chce ze sebe udělat tu „největší hvězdu“ nebo k tomu přistupuje ve stylu „teď něco natočím a hned chci Oscara.“ Kdo se chce této práci vážně věnovat, v první řadě by o ni měl mít obrovský zájem. Neměla by mu chybět touha nebo snaha svým dílem někomu něco sdělit. Měl by mít pokoru i k divákům a celé filmové historii. Nikdo už teď neobjeví Ameriku – všechno je už vlastně technologicky dáno. Jde o to chtít udělat něco nového, něco po svém, s originálním dějem nebo atmosférou, ale nechtít všechno zbourat. Spíš se snažit zajímavě vycházet z toho, co už máme k dispozici.

Adéla Šperková, Nikola Tauvinklová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *